Šaldův statek je jednou z architektonických památek města. Pro havarijní stav byl původní statek v roce1998 rozebrán a nově postaven blíže k ústí Zvědavé uličky. Nyní je v přízemí domu provozovna stylové nekuřácké restaurace s názvem „Šaldův statek“ a horní část je využita jako bytová jednotka.
HISTORIE
"Vlastní roubené stavení bylo založeno někdy před rokem 1732. Postupně byly k objektu přistavovány chlév, kůlny a stodola. Starosvětský charakter domu umocňovaly v 19. století dvě nádherné mohutné lípy níže u cesty a malý kousek od nich pumpa. Dům se poprvé připomíná roku 1732, kdy jej přebírá do svého majetku kovář Jiří Mečíř. Stýská si při tom na městské daně, nucené ubytování vojska a žádá od obce nápravu. Roku 1775 „ujímá domek i s kovárnou“ po otci Jan Mečíř, k tomu dědičnou zahradu, jeden věrtel role koupené od vrchnosti a další původně panské pozemky „vejš nad novejma domkama“. Zároveň vyplácí nejmladšímu bratrovi Ignáci za jeho podíl 6 kop. „Co se ale dotýče po svým otci nádob a potřeb kovářských, ty a takové všechny dvou synům Janovi a Ignáci na polovic mezi sebou k rozdělení zůstávají.“ Ovdovělá matka si zajišťuje vejminek: „Byt teplem a světlem až do smrti“ a pro své děti až do jejich „zaopatření“. Dále si vymiňuje jednu „komoru na kovárně“ a jednu almaru dole v komoře. Není zatím zcela jasné, zda dům v roce 1788 při velikém požáru města vyhořel či nikoliv.
Styl současné stavby však napovídá, že byla postavena až koncem 18. století. Roku 1804 prodává domek za 200 zlatých otec Jan Mečíř svému synovi stejného jména. Říkali mu kovář „zárybnický“, protože před domkem byl kdysi rybník (za zmínku stojí fakt, že rod Mečířů začal na sklonku 19. století v Jilemnici vyrábět vynikající lyže „náramné ski“). Vedle pozemků se připomíná „vystavěná“ stodůlka, daně (úhrnem 6zl. 54 a ˝ krejcaru + daň městu ve výši 1zl. 15kr.) a robotní povinnost – ročně šest dní roboty při plavení dřeva. Majitel ji může odpracovat „in natura“ nebo nahradit sumou 36 krejcarů. Smlouva připomíná i kovářskou dílnu. Ve smlouvě z roku 1843 se vymiňuje jako vejminek pro ovdovělou matku: „svobodný, světlý, teplý a pokojný byt v světnici s hospodářem při hospodářovým dříví vařit a pít“, suchého předního obilí čtyři korce (žita), šest beček hotových brambor, dvě čtvrtce lněného semene „do od hospodáře dobře připravené země sít“, každodenně dávat „dva žejdlíky teplého mléka jak se nadojí a patnáct liber másla“. Majitelem se stal syn Antonín Mečíř také kovář.
Roku 1850 koupil dům i s pozemky (588 čtverečných sáhů) od Antonína Mečíře za 1555 zlatých jeho švagr Jan Dušek. Byl to Švec a přezdívali mu „Cácvor“. Jeho bratr Alois měl přezdívku „Alzík“, druhý bratr Vincenc pak „Prtě“. O čtyřicet let později získal stavení Josef Dorník a po něm jeho syn František. Vdova po Františku Dorníkovi si vzala svého kočího Karla Šaldu a na přelomu století mu předala domek. Karel Šalda měl tři syny a dvě dcery. Rodina Šaldova obývala dům do roku 1964, kdy se přestěhovala do novostavby vzdálené cca 70m. Tím statek přestal sloužit k trvalému bydlení a postupem času začal chátrat.
Zub času se do roubenky zakousl tak, že bylo nutné, za účasti celé rodiny a pomoci památkářů, celý objekt zrekonstruovat. Žalostný stav celého stavení si vynutil radikální postup rekonstrukce. Jednotlivé části domu byly zdokumentovány, trámy očíslovány a poté byl dům postupně rozebrán trám po trámu. Původní zdravé trámy byly využity, poškozené a nepoužitelné nahrazeny. Dům byl sestaven v původní podobě na nových základech o 30 metrů blíže ke Zvědavé uličce. Současný vzhled domu odpovídá stavu na přelomu 19. a 20.století."
Záznam je garantován majitelem - Mgr.Jan Sucharda.